Ahoj, mé jméno je Eva a mou zálibou jsou záhady. Od toho se odvíji i má tvorba, která má diváky nejen postrašit, ale mnohdy i donutit zamyslet se nad určitými věcmi. Ráda nad věcmi sama přemýšlím do hloubky a ještě radši mám, když je mohu rozebírat s jinými lidmi a podívat se na ně i jinýma očima.
Na YouTube nahrávám už od útlého věku, ale dřív šlo spíš o takové blbosti (moje zvířata, puberťácké kraviny s kamarádkou apod.), v 15 letech jsem se chvíli věnovala i rapu, ale z toho nakonec sešlo. V 17 letech jsem ale začala vytvářet videa na různá záhadná témata (illuminati, zednářství atd.), nikdy jsem v nich však nevystupovala přímo já (spíš se jednalo o sestříhané dokumenty+mé poznatky).
V roce 2016 přišel asi největší zlom a já se rozhodla natáčet veřejně, pod svojí přezdívkou Ewitch. Na kanál přidávám stále jak ,,strašidelná“ videa, tak i videa týkající se záhad. Život se ale netočí jen kolem těchto věcí. A já se postupem let ve svém osobním životě začínám čím dál tím víc zajímat o živnotní styl a různá psychologická či diskuzní témata. A tak i ta postupně zahrnuji do své tvorby.
Samu sebe bych patrně popsala jako takového trochu snílka milujícího humor, ale i vážnější diskuse. Takže budu moc ráda, pokud za mnou kdokoliv z vás přijde, budeme si moci vyměnit pár slov a příjemných úsměvů. Těším se na brzkou shledanou!
Čím si tě získalo a stále drží nadpřirozeno?
Asi tím, jak je diskutabilní. Člověk v něj věřit může i nemusí, ale přece jen v každém z nás občas dokáže vyvolat pěknou špetku strachu. A kdo se – ruku na srdce – čas od času rád nebojí?
Největší záhada, s níž ses setkala?
Lidská existence a existence všeho živého (i neživého) vůbec. Myslím, že vše by mělo mít svůj důvod a smysl, ale jsou věci, které mi prostě žádný smysl nedávají, nebo alespoň prozatím v nich žádný jistý důvod nevidím a vracím se tak vždy k základní otázce ,,ALE PROČ?“ . Jo a pak taky to, kam mi občas mizí ponožky v pračce nebo jak je možné, že jsem přestala kouřit a stejně pořád nemám více peněz – kam to mizí?
Horor, který tě zaručeně vyděsí?
Dalo by se říci, že horory sleduji již od dětství, takže už mě jen tak něco nevyděsí. Ale když už ano, většinou to bývají filmy dle skutečných událostí, spíše psychlogické a dost dramatické. Jsou asi jen dva – dalo by se i říci hororové – filmy, které ve mně zanechaly tak silný zážitek, že na ně asi jen tak nezapomenu. Jinak většinu hororů do pár týdnů úplně vypouštím z hlavy.
