Od špičky ledovce k hlubinám. Adam Miklica zpovídal v podcastu České podsvětí investigativního novináře Josefa Klímu ohledně kriminálních kauz 90. a nultých let. Na YouTube kanále se věnuje temné historii, dříve internetovým městským legendám (creepypastám). A v současnosti ho můžete slyšet s Eduardem Birkem v autorském seriálu Abeceda strachu, kde písmeno po písmenu rozkrývají komplexní mozaiku světové morbidity. Právě tento pořad od nich na Creepyconu uslyšíte naživo, a to hned dva díly.
Čím si tě získalo a stále drží nadpřirozeno?
Nikdy nevím, co čekat, když se jedná o ty dobré. Čtením strašidelných historek do noci bych byl schopný strávit nespočet času. A fantazie udělá zbytek práce za ně. Je to ten nejkrásnější pocit, když se k vám ty creepypasty pak vrací ve snech. Když je vidíte v každém stínu, v každém zašramocení keře a korunách stromů. Teprve potom je sranda jít ve tři ráno na záchod.
Největší záhada, s níž ses setkal?
Lidé. Ze zvědavosti průběžně zkoumám sériové vrahy, úchylky, zločince. Lidská nepředvídatelnost je to nejděsivější, s čím se v životě dá setkat. Tak jako okolí nepoznalo Hannibala Lectera, vy nepoznáte psychopata, ani kdyby byl součástí vaší rodiny. Já sám nejsem žádný svatoušek, existuje spousta teorií o tom, že mě všechny ty creepypasty poznamenaly a že je moje mysl nyní velmi temným místem. Je, krom toho jsem ale s paranormálním světem do styku ještě moc nepřišel. Neříkám, že na něj nevěřím. Věřím třeba na osud, což je taky dost záhadný živel. Představa toho, že existuje síla, která o nás všech rozhoduje…
Horor, který tě zaručeně vyděsí?
Pro mě to vždycky byl a bude Vymítač ďábla. Ta atmosféra dělá strašně moc, soundtrack je mistrovské dílo samo o sobě. Celkově mám mnohem větší strach z démonů než z nemrtvých. Nedávno jsme se ale s přítelkyní dívali na Noroi: The Curse. A to mě taky pěkně poznamenalo. Je to jeden z těch found footage filmů, které vás donutí věřit. Autenticita Japonska to celé jen podtrhává.