Všechno začalo 14. března
Tu noc, kdy moji rodiče slavili dvacáté výročí svatby. Pokud mi paměť slouží, byl to krásný slunný den. Na konec zimy překvapivě teplý. Jak nádherné počasí pro tak zásadní životní jubileum.
Moji rodiče zamluvili stůl v naší oblíbené italské restauraci Zrovna jsem si utahoval kravatu, když mi v 17:33 přišla zpráva. Byla od mámy a tvořila ji zmatená změť čísel a písmenek, v níž dávala smysl jen tři slova: „Pomoz mi, prosím“.
Okamžitě jsem odepsal: „Jsi v pořádku?“ Téměr hned nato jsem obdržel odpověď, „Hups, mobil v kapse!“ S úlevou jsem si oddechl a pokračoval v přípravách na slavnostní večeři.
O chvíli později jsem dostal další zprávu, tentokrát od mého táty. Znovu se jednalo o nesmyslnou řadu písmen a čísel, mezi nimiž se opět nacházela věta“ Pomoz mi, prosím“. Můj otec byl šprýmař tělem i duší, takže jsem tomu nepřikládal žádnou váhu.
Tedy až do doby, kdy dorazila další, v níž stálo: „Hups, mobil v kapse!“. Polilo mě horko. Mým tělem se začínala šířit panika. A vše se ještě zhoršilo, když jsem asi za půl minuty četl totožné zprávy od sestry. Tohle už nemůže být náhoda.
Ve stavu obrovské úzkosti jsem se urychleně vydal do restaurace. Nacházel jsem se asi ve čtvrtině cesty, když mě zastavila policie. „Hlavní ulice je uzavřena. Došlo k hromadné havárii“. Oznámil mi strážník. A mně došlo, co se stalo. Trval jsem na tom, že chci vidět místo nehody.
K mému překvapení mi bylo vyhověno. Když jsem tam dorazil, nebyla to ta beztvará kupa několika naprosto rozbitých aut, co upoutalo můj zrak, byla to bezvládná těla mojí matky, otce a sestry roztroušená všude kolem.
Zeptal jsem se na přesný čas úmrtí. Ke kolizi, při níž prý došlo k okamžité smrti všech ve vozidle, došlo v 17:32. Minutu před tím, než mi dorazila první zpráva…
Překlad: Marek Veverka
Zdroj: INSTANT MESSAGING
